Od komerční krabičky k naprosté svobodě. Jak to všechno začalo.
Všechno to začalo celkem nevinně – pořízením prvního hotového NASu od Synology, přes QNAP, až k vlastní stavbě. Abychom si rozuměli, QNAP i Synology jsou skvělá zařízení a mají na trhu své pevné místo. Pokud patříte mezi uživatele, kteří chtějí přijít domů, zapojit krabičku do sítě, zasunout disky, během pěti minut naklikat uživatele, nastavit sdílené složky a dál nic neřešit, je to pro vás ideální volba. Jejich další předností je samozřejmě oproti plnohodnotnému PC spotřeba. NAS přinesete z obchodu nebo vám ho doručí přepravní společnost, prostě to zapnete a fungujete.
Jenže moje potřeby se začaly rychle měnit.
Na Synology jsem používal první dva 2TB disky, to byla doba. Na co jsem to kdysi potřeboval? Začalo to jako úložiště pro fotky ze zrcadlovky a hudbu z CD. Poté, co jsem objevil aplikaci Plex, jsem začal ripovat DVD ze stánku přímo na něj. Byla to nezávislost na velikosti vlastního cloudu oproti omezeným možnostem Google, Microsoft, iCloud atd. Už jenom to, že data nejsou na cloudu velikánů. Jsou to moje data, a i když je dnes spousta uživatelů sdílí na sociálních sítích, pořád si myslím, že jsou věci, které by měly zůstat vždy doma.
Když si na to tak vzpomenu, tak vlastně ještě před tím úplně prvním NASem od Synology bylo první multimediální centrum, ve kterém jsem měl 2,5" 1TB disk. Byla to AKASA Scala AK-MP-01 a tahle krabička tenkrát přehrála úplně všechno. Jo, a pak najednou bylo 1TB málo, a tak jsem hledal náhradu. Už tenkrát jsem přemýšlel, jestli QNAP nebo Synology. DS215j (nejsem si jistý) byl v tu dobu vítěz.
Potom, co jsem odstavil Synology, jsem se vrhl na první stavbu NASu z použitých komponent, co dům dal. Po upgradu mi zůstala základní deska s procesorem AMD Ryzen 1600x. Tam proběhl další kapacitní skok: 3x 3TB. Bohužel tento NAS jsem ze strachu z Linuxu poskládal na Windows Professional. Někdo by mohl namítat, proč zrovna na Windows. Bylo to hlavně díky prvnímu dedikovanému hernímu serveru pro ARK: Survival Evolved. Deska dostala 4x 16GB RAM na 3200MHz. V té době jsem také do desky dokupoval PCI-E síťovou kartu s propustností 2,5 Gbit/s a pořídil svůj první QNAP switch. Synovo PC už mělo vlastní 2,5Gbit síťovku, moje PC taky, takže to bylo perfektní sehrání na 2,5Gbit LAN pro svižné propojení počítačů s tímto PC-NASem.
Po roce provozu jsem ovšem zhodnotil jednu zásadní věc: tento stroj oproti klasickému NASu od Synology nebo QNAPu neskutečně papal. Možná to bylo i špatným nastavením BIOSu, možná z toho žrouta udělal ARK. Kdo ví, je to teď asi jedno, ale bylo tady rozhodování nad tím, kolik investovat do nového NASu, a padaly zásadní otázky, jestli opět Synology, nebo QNAP.
Jinou variantu jsem ani nezvažoval, jsou to oba velcí hráči a Asustor, i když nabízel poměrně slušnou cenu, ve výbavě v tu dobu moc navrch nepřidal. Takže který stroj by to měl být? Uvažoval jsem o variantě s 10Gbit optickou sítí. Pro doma sice řekněme extrém, ale pro přesun velkých souborů nebo jako opravdové síťové úložiště, které by bylo pro dvě domácí herní PC hlavním úložištěm, byla jen otázka, zda není lepší mít 1TB nebo 2TB NVMe, než stavět doma 10Gbit LAN.
Co nabízelo Synology oproti QNAPu? Synology hybridní RAID, který se mohl skládat z různých kapacit. DS920+ nebo DS1019+. Ne že by se mi nelíbila DS1019+, už jen díky tomu, že byla možnost mít velké disky na vysokou kapacitu. 2,5" pak na cache, nebo jen pole pro malé soubory typu MP3, FLAC, JPG atd. I to by byla varianta. Tady ale bylo třeba zvážit jednu zásadní věc ohledně sítě – jestli u Synology oželet rychlost a jet jen na 2x 1 Gbit/s, nebo do něj dokoupit další síťovku.
Nakonec to vyhrál QNAP s modelem TS-453D, protože ten měl v základu rovnou 2x 2,5Gbit LAN. Koupil jsem ho za výprodejovou cenu 11 000 Kč a k tomu 32GB RAM + 3x 6TB HDD, takže opět šla kapacita nahoru. Tentokrát ale už do RAID 5. Přechod zpět na tovární NAS se navíc rychle vyplatil. Během prvního roku provozu QNAPu se účet za elektřinu natolik ztenčil, že se mi za rok a půl celý nový QNAP sám zaplatil.
Právě na něm jsem objevil kouzlo Dockeru a začal s kontejnery experimentovat. Netrvalo dlouho a narazil jsem na tvrdou zeď. Výkon procesoru a paměti u běžných domácích NASů zkrátka na vážnější běh kontejnerů nestačí. Navíc mi čím dál víc vadilo, že jde o velmi uzavřené systémy. Jejich masivní operační systém si sám o sobě ukousne zbytečně velkou část už tak omezeného hardwarového výkonu, a vy nemáte šanci to nijak ovlivnit.
Abych ale QNAPu nebo Synology nekřivdil, pro rychlé nasazení si myslím, že jde o super volbu a i ten brutální výkon je u nich možné koupit. Jen prostě v úplně jiné cenové kategorii. A samozřejmě, že s výkonem jde ruku v ruce i spotřeba. Pro domácí provoz 24/7 je pro běžný, řekněme panelákový byt bez "snížené sazby" za elektřinu, spotřeba naprosto zásadní parametr.
Přechod na vlastní železo
Rozhodl jsem se jít cestou vlastního řešení, kde budu mít nad každým procesem absolutní kontrolu. Mým prvním odrazovým můstkem se stalo nenápadné, ale velmi výkonné mini PC GMKtec NucBox M5 Plus, osazené skvělým procesorem AMD Ryzen™ 7 5825U.
Tady začala ta pravá zábava. Nainstaloval jsem čistý linuxový systém, nahodil Cockpit pro základní webovou správu serveru a hlavně rozjel Docker s Portainerem. Najednou jsem měl k dispozici hromadu výkonu, naprostou volnost a systém bez zbytečného balastu na pozadí.
Tento blog slouží jako můj deník. Dokumentuje mou cestu od prvních nesmělých pokusů s kontejnery až po současnou architekturu mého domácího cloudu. Ať už hledáte inspiraci pro svůj vlastní home-lab, nebo jen řešíte podobný problém jako já na začátku – vítejte v systému.